Pavel Vlasák

13.03.2019

Jméno: Pavel

Příjmení: Vlasák

Ročník narození: 1941

Místo narození: Praha

Místo bydliště: Praha

1. Kde se ve vás vzal vztah k historii, k šermu?

Od školních let jsem, jako snad v té době skoro každý kluk, rád četl a to nejen Rodokapsy a dobrodružnou literaturu jako Londona, Setona, Scota, ale i historické romány a knihy, a když se mně dostali do rukou Tři mušketýři, Ivanhoe, Cyrano z Bergeracu a podobná literatura, byl můj zájem o historii, šerm a bojová umění jasný.

2. Kdy a jak jste s šermováním začal?

Se šermem jsem začal poměrně pozdě, jako kluk jsem se věnoval řadě sportů, od plavání, kanoistiky, bruslení a různých míčových her. Jednou když jsme šli v Čerčanech na volejbal, koukám, že Karel Mikuláš (později mnohonásobný mistr republiky v šavli) nějak kulhá. Na můj dotaz co mu je, řekl, že byl v sobotu na turnaji v šermu, a protože se dostal až do finále má tak namoženou nohu, že nemohl ani pořádně nastoupit do tramvaje. To mně zaujalo (ne ta noha), a tak jsme se dohodli a od září 1956 jsem začal chodit do Tatranu Střešovice na šerm.

3. Jakých jste, nebo jste byl / byla, členem skupin?

Já jsem byl jen v jedné skupině, té, která vlastně historický šerm v Čechách zakládala, známé pod názvem Mušketýři & Bandité, někdy ale byla podle okolností nazývána také Skupina historického šermu TJ Baník nebo ČŠK Riegel Praha, a to od jejího skutečného počátku kolem roku 1962 až do ukončení mé aktivní činnosti v historickém šermu počátkem devadesátých let.

4. Jaký mistr vás učil?

Trenérů sportovního šermu (nebo-li mistrů šermu) jsem měl několik. V Tatranu Střešovice jsem začínal u Bohumila Kirchmana, bývalého důstojníka čs. armády a representanta v šermu z dob prvé republiky, tvrdého zastánce klasické italské školy. Po zrušení tohoto oddílu jsem několik let nešermoval, počátkem šedesátých let jsem vstoupil do šermířského oddílu TJ Baník Praha, původně a nyní opět ČŠK Riegel Praha. Zde jsem měl postupně několik trenérů, Františka Kavku a Čestmíra Čivrného, Zbyška Šrůtu a nakonec Pepíčka Vršeckého. V historickém šermu jsme si museli hledat cestu většinou sami, protože jsme s ním vlastně začínali. Navíc jsme měli za sebou všichni dost praxe ze sportovního šermu, který jsme i nadále dělali souběžně, takže jsme výcvik tohoto druhu nepotřebovali. V oblasti zbraní a kostýmů nám radil pplk. Eduard Wágner, podobně při úpravě a výrobě zbraní nám dal mnoho užitečných rad a pomohl nám pan Denkr, zbrojíř Vojenského historického musea. Obrovský kus práce při studiu historických pramenů šermu různými zbraněmi odvedl Čestmír Čivrný, který důkladně prostudoval Talhofer Fechtbuch, a s nímž jsme hledali možnosti využití starých technik při aranžmá čísel historického, nebo lépe řečeno scénického šermu. Ostatní, s nimiž jsme v té době spolupracovali, se snažili spíše o choreografii jednotlivých čísel nebo pořadů (např. Ivan Chrz, Dr. Černohorský, Svatopluk Skýva, Ivan Poledne).

5. Změnil historický šerm nějak výrazně váš pohled na život, na vaše chování? Jaké hodnoty uznáváte?

Řekl bych, že mně formoval spíše sport jako takový než jednotlivé druhy sportu nebo historický šerm. Naučil jsem se, že chci-li něčeho dosáhnout, případný talent nestačí, musím jít důsledně za svým cílem, houževnatě a tvrdě pracovat. Ale na rozdíl od dnešních mladých jsme nebyli řada individualistů, byli jsme všichni zvyklí žít v partě, K zachování optimálních vztahů a dosažení společných úspěchů v partě nebo týmu je nutné se chovat fairově a nebýt egoista, jen tak má člověk z takové činnosti a party radost, a výsledek stojí za vynaloženou námahu a mnohdy i odříkání a přemáhání. Podobně mohou člověka formovat i jiné činnosti, třeba hudba, výtvarné umění, jen tam často chybí tak výrazná motivace a kolektivní pojetí jako je tomu u sportu nebo u skpin historického šermu. To vše se přenáší i do dalšího života, do práce i do rodiny.

6. Je ve vašem případě šerm spojen s koňmi? Pokud ano, povyprávějte, jak koně ovlivnili váš život.

Ne, šerm až na výjimky se mně s koňmi nespojoval.

7. Váš nejsilnější zážitek spojený s šermem? Pokud ano, podělte se o příběh.

Je těžké říci, co byl nejsilnější zážitek spojený se šermem, navíc jsem celou dobu měl šermy dva- sportovní a historický. Začnu se sportovním - jistě k nejsilnějším zážitkům patří poslední zásah, který se podaří dát soupeři a kterým vyvrcholí celoroční úsilí a tým získá mistrovský titul, nebo se podaří na mezinárodní soutěži porazit úřadujícího mistra světa. Ale mezi nejsilnější zážitky bych zařadil i okamžik, kdy nám pořadatelé na Evropském poháru v šermu kordem v Heidenheimu (NSR) přidělili v r. 1969 společnou šatnu s družstvem Dynamo Minsk (SSSR). Šatnu jsme jako jeden muž po příchodu sovětů demonstrativně opustili, a Norové a Holanďané, kteří měli vedlejší šatnu nás do ní okamžitě pozvali. Pořadatelé se nám samozřejmě dodatečně omluvili, ale nejen pořadatelé - Josif Vitebski, stříbrný olympionik v šermu kordem družstev z Mexika se mně přišel omluvit z vpád sovětských vojsk v srpnu 1968. To bylo v té době nesmírně odvážné a čestné, a od té doby jsme byli přátelských stycích.
K nejsilnějším zážitkům z historického šermu kupodivu nepatří okamžiky, kdy došlo ke zranění soupeře nebo vlastnímu, nebo bouřlivý potlesk při vystoupeních v pařížské Olympii, nebo např. při zahajovacím ceremonielu na Mistrovsví světa v šermu ve Vídni nebo Hamburku, ale snad vystupování na jevišti Národního divadla, které nám umožnilo kontakt s takovými osobnostmi, jako byli K. Hégr, J. Hlaváčová, M. Macháček, J. Kemr a další. Vzpomínám i na to, jak jednou při vystoupení ve Vojenském museu se na nás přišla podívat skupina slepých dětí, kterým jako vrcholný zážitek posloužila zvuková kulisa našeho představení a po představení možnost si osahat naše zbraně, rekvizity, kostýmy a některé pozice, které jsme jim předvedli a které odešly šťastné a spokojené.

8.Věnujete se historickému šermu stále? Kde vás můžou zájemci a fandové vidět "naživo"?

S historickým šermem jsem skončil počátkem devadesátých let, poznal jsem, že ve věku přes padesát let již nemohu dát do vystoupení vše, co je k vrcholnému výkonu nutné, a nechtěl jsem snižovat úroveň svého vystupování. Ve sportu je kategorie veteránů - v historickém šermu stejně jako v umění (ostatně šerm byl od středověku počítán mezi umění) je jen jedna kategorie - profesionál, který umí a předvádí jej na vysoké úrovni. Když už nemůže podat vrcholný výkon, je čas skončit. Když neumí nebo nemůže, je to amatér, slušně řečeno.

9.. Máte rodinu, děti, zapojují se do vašich aktivit? Ovlivnil šerm i život partnerský, rodinný?

Mám rodinu, s prvou manželkou jsem byl se skupině M&B, naše dcera vystupovala občas jako páže. Druhá žena se věnovala sportovnímu šermu. Šerm, stejně jako ostatní sporty, zájmová nebo umělecká činnost nebo profese, pokud se jim člověk věnuje intensivně, vždy ovlivní chování člověka, a tedy i jeho rodinu a okolí.

V: Praze Dne : 17. 9. 2018