Petr Enc
Jméno: Petr
Příjmení: Enc
Přezdívka : Encák
Ročník narození: 1965
Místo narození: Brandýs nad Labem
Místo bydliště: Brandýs nad Labem
Jak se vidí a cítí lze pochytit z volného textu on sám . . . . . .
"Autora byl plný internet na šermířských stránkách jako rejpala do nadšermířů a všeználků, a dnes coby historika, badatele a psavce knih o válkách, bitvách a vojácích. A protože není všem dnům konec, ještě se sem tam někde objeví, zastřílí si z flintičky, ale nešavluje se s ostatními. Je to pán v letech na odpočinku a jeho vrstevníci vypadají, že dobu, na kterou si hrají, pamatují."
Encák jako historický šermíř, jménem Petr, což mnozí šermířští přátelé ani netušili a příjmením Enc, se narodil 11. března roku 1965 v Brandýse nad Labem a žil pak až do svých patnácti let v maličké vesničce Zeleneč, kde se v něm probouzela šermířská budoucnost v bitkách se svými vrstevníky dřevěnými meči o teritoria té, či oné party dětí. A tak coby šestiletý už poznával, jak bolí rány dřevěnou latí s příčkou z latě kratší, která byla v duši dítěte mečem a štítem mu byla pak poklice z prádelního kotle, kterou sotva unesl.
Dovršil patnáctý rok a přišlo stěhování do Brandýsa nad Labem a jako pubertální mládě se chytil historického šermu těsně před dovršením svého sedmnáctého roku, u skupiny Přátelé Mikuláše Dačického z Heslova ze Staré Boleslavi. Byla to doba pravěku historického šermu kdy vše, co jsme měli, jsme si také sami museli vyrobit anebo žádostivě prosit svářeče a zámečníky o zhotovení. Kostýmem bylo vše, co už divadlo nechtělo mít ani na hadry pro uklízečky. Zlatá a překrásná to byla doba, kdy první zbroje měly podobu robota Emila a široko daleko nemělo žádné železářství a montážní podnik pérové podložky pod šrouby, z nichž vznikaly neúnosně těžké drátěné košile. Naučil jsem se všem řemeslům, abych měl to, co jsem chtěl mít.
Než jsem se nadál, stal se vojínem Československé armády a začal sbírat originály zbraní, tehdy od štamgastů hospůdek za pár piv a stovku k tomu. Z vojny se vracel jako boháč, vlastnící tři šavle a pět bodáků. Šermířská skupina ale tehdy již skomírala a tak Encák rozšířil řady skupiny Rebel. Byla to slavná osmdesátá léta minulého století a historický šerm byl na vzestupu oblíbenosti.
V roce 1988 se Encák oženil a jako ženáč pokračoval u Rebelu v koníčku, který si zamiloval. Zbraní v té době měl už mnoho, včetně palných a tak je střídal v rolích komických bázlivých hrdinů, které mu zůstaly napořád. Také sbírka originálů zbraní se rozrůstala k závisti těch hloupých. Najednou se otevřela scéna komparsistů historických filmů a zahraničních cest. Rebel byl opuštěn začátkem devadesátých let a Valdštejnové měli nového člena skupiny bohatě vyzbrojeného a oblečeného především do třicetileté války. Film střídal film a vydělané peníze Encák utrácel za nové a nové zbraně. Blížila se ale doba, kterou poznal mnohý šermíř. Bylo to období zvané Vyslechněte rozsudek jménem republiky a najednou byl prázdný byt a spoustu času na šerm. Nemá smysl psát kolik filmových rolí, kolik šermířských vystoupení, kolik bylo cest po hradech a zámcích, ale najednou tu byl rok 1996 a po Encákově boku stálo mladičké děvče. A tak se pokračovalo ve dvojici v tom bláznivém světě šermířstva v mnohem větším zapojení se pro tento koníček. A jak už to u skupin bývá, psal se rok 1999 a v Brandýse nad Labem vzniklo prvé společenství z jedinců i skupin a dalo si název Švýcaři. Byl to první pokus o regiment, který nevydržel třetí rok svého života a rozpadl se. Přišel další pokus v roce 2002 s Novým Modrým regimentem a Encák se dočkal budoucího nástupce. Narodil se mu syn Michal. A najednou tu byla skupina Městská historická garda.
Než se svět posunul do letopočtu 2007, oblékali se Encáci do kostýmů od gotiky po sedmiletou válku a obklopeni stejně smýšlejícími kamarády jste je mohli vídat na mnohých bitvách. Stačila náhlá nevolnost, operace srdce a invalidní důchodce už toho moc nenašermuje.
Ale za pokus to stálo a pomaloučku se navracel mezi své kamarády do osudného 19. 4. 2010. Mozková příhoda návrat k šermu definitivně ukončila.
A tak se musel rozhodnout co dál se svým životem dělat. Bez šermu nemohl být, byl to jeho život a tak jen zvolnil v tom běhu životem a v bitvách ho potkáte sem a tam ještě dnes. Málokdo věděl, že je věřícím člověkem a víra v Boha ho přivedla k psaní knih, článků, k přednáškám, výstavám, až po péči o válečné hroby. Svou sbírku militarií prodal a zisk z ní věnoval padlým vojákům. Dnes už ne dlouhovlasý šermíř, ale starší pán s prošedivělým vousem sbírá ocenění za svou dlouholetou práci, o které šermíři neměli tušení a obléká řádový plášť ve vysoké funkci. A tak vlastně je šermířem dodnes. Na rytíře si jako malý hrál a na prostěradle nosil hrdě kříž namalovaný červenou barvou, šermoval latí i kordem do pozdního svého věku. Dětský sen se splnil. Dnes je Encák II. Michal se potatil.